Jak si poradit se slimáky bez chemie

Pojďme si slimáky nejprve představit: patří mezi plže a také se jim říká nazí plži, jelikož ulitu buď ztratili nebo je zakrslá, ukrytá pod kůží. Tělo pokrývá hlen, který je chrání a umožňuje jim plynulý pohyb. V našich končinách některé druhy dosahují až 15cm délky. Tělo tvoří v zadní části většinou špičatá noha, zádový kýl a hlava s tykadlovitýma očima a hmatovými tykadly. Dýchací otvor mají na boční straně těla umístěný převážně v zadní části, ale podle druhu se to liší. Jsou to hermafrodité, neboli oboupohlavní živočichové. Živí se rostlinami, odumřelými zbytky, houbami, lišejníky, rozkládajícím se materiálem, drobnými méně pohyblivými bezobratlými a to včetně měkkýšů.

Ale není slimák jako slimák. Ten co dělá v našich zahradách největší škodu je invazivní druh a jmenuje se plzák španělský (Arion lusitanicus)). Byl k nám zavlečen z Pyrenejského poloostrova v rámci dovezených druhů ovoce a zeleniny, či ve formě vajíček v půdě rostlin v květináčích a u nás byl poprvé zjištěn v roce 1992. Nemá přirozeného nepřítele, který by reguloval jeho počet. Je všežravý, agresivní a napadá i naše původní druhy. Dorůstá do 12cm, je zbarvený od světle oranžové až po tmavou, téměř černou olivovou, dýchací otvor má v přední části těla, čímž jej dobře odlišíme od našich domácích, barevně podobných druhů, které ho mají v zadní části těla. Mladí slimáci mají i viditelnou pásavou, či skvrnitou kresbu na zádové části.

Co tedy s nimi?

Bohužel jinak než zahubením je regulovat nedokážeme – a to říkám já, co mi je líto každého živého tvora. Ano, jsem permakulturník, přírodník celým srdcem, ale když jde o život, je třeba se bránit.. Řeč je o plzáku španělském, domácí druhy mají domácí nepřátele, kteří je účinně zregulují, pokud my sami vytvoříme přirozené podmínky v našich zahradách.

Oblíbené chemické granule či peletky obsahují většinou metaldehyd a ten je toxický, otrávili bychom sami sebe. Ty do našich zahrad nepatří vůbec, v mnoha západních zemích už jsou zakázané a mohou způsobit otravu psům i dalším drobným zvířatům.

Biologické přípravky ve formě hlístic, také nejsou až tak šťastným řešením, napadají i naše původní druhy různých živočichů a tím bychom rovnováhu narušili ještě více. Ani sůl není řešením, neboť jednak aplikovaná přímo na plzáky je naprosto strašnou smrtí a při aplikaci kolem rostlin, či záhonu si zasolujeme vlastní zahradu, což jí neprospívá. „Humánní“ večerní sběr a odnesení někam daleko neprospěje ani nám, ani té přírodě, kam jsme je odhodili, oni totiž začnou likvidovat náš domácí ekosystém. Házení do jezírek či potoků také nepomůže, s relativní lehkostí se dokážou z vody dostat ven. A ze zkušenosti vydrží pod vodou bez vzduchu opravdu dlouho.

Pomáhají ale pivní pasti, které plzáky přitáhnou a alkohol v pivu je otráví natolik, že nejsou schopny z piva vylézt ven a utopí se. Mrtvé jedince je třeba zlikvidovat, protože přitáhnou jako výborné lákadlo své kumpány, kteří si kanibalisticky udělají hostinu ve formě předkrmu před napadením našich rostlin.

Nejúčinnějším řešením v současnosti jsou krásné a velmi žravé kachny indického běžce nebo kachen domácích. Ty zvládnou sežrat i poměrně velké množství dospělých jedinců. Dobrými predátory na vajíčka a mladé plzáky jsou žáby (hlavně skokani a ropuchy), užovky, ještěrky, krtci a ježci, z domácích slepice a jiné druhy kachen. Pro ně už ale dospělé jedince nejsou vhodné. Plzák španělský má totiž tak hustý hlen, který nelze odstranit ani po umytí v čemkoli, navíc je prý dost hořký a zvířatům-predátorům způsobuje problémy.

Jinými druhy ochrany mohou být některé aromatické byliny, kupříkladu tymián, pelyněk, šalvěj, levandule, yzop, řeřicha, hořčice či lichořeřišnice, dokonce česnek je může zastavit. Pomohou také mechanické zábrany ve formě měděných límečků kolem mladé rostliny, které je ale zapotřebí do půdy zahloubit, jelikož plzáky je dokážou podlézt. Z mé zkušenosti docela obstojně funguje i zvířecí srst, na kterou se lepí a není jim příjemná (u nás z kocoura). V Británii dostat koupit peletky z ovčí vlny, které se rozsypají kolem dokola záhonů. Fajn je také čerstvá štěpka, skořápky z ořechů či vajec, které promícháte s nasušenými aromatickými bylinami. V době, kdy je vlhko a teplo, tedy ráj pro tyto potvory, je důležité udržovat okolí záhonů nakrátko posečené, záhony bez rozkládajících zbytků, které je lákají, ideálně zamulčované kompostem – ne hrubým mulčem. Pokud máte problém se slimáky, raději nepoužívejte vůbec hrubý mulč, ale mulčujte záhony jen kompostem.

Existuje také zahradní homeopatie, kterou jdu letos zkoušet poprvé. Přípravek se jmenuje Helix tosta a aplikuje se buď přímo na rostlinu nebo na okolní půdu. V homeopatii platí pravidlo méně je více, tak se pak podělím o zkušenosti, zda zabralo.

Autorka článku: Iva Štefanidesová