.

NÁŠ PŘÍBĚH

HLEDALI JSME RÁJ, NAŠLI JSME PERMAKULTURU

"S mužem a dvěma malými dětmi bydlíme v Orlických horách v 590m.n.m. Během pěti let jsme u domu založili permakulturní zahradu a na necelých 2000m² pěstujeme víc než 150 druhů jedlých rostlin. Svoji čerstvou zeleninu jíme od května téměř až do února. Nesnažíme se o dokonalost ani úplnou soběstačnost, chceme jen opravdové jídlo pro naše děti a příkladem je naučit, že je potřeba pečovat o Zemi i o sebe navzájem."

 

"Věříme v udržitelnější budoucnost!"

Katka Špačková

permakulturní designérka a lektorka

Příroda se musí zažít

Jako malá jsem vyrůstala blízko přírody, bydleli jsme na vesnici a letní prázdniny jsem trávila u babičky a dědy nebo na táborech. Chodili jsme do lesa, spali pod širákem a měli jsme tak možnost zažít tu opravdovou přírodu a svobodu. Divoká příroda mi učarovala hlavně v Norsku. Koupali jsme se v ledovcových jezerech, pili čistou vodu z kdejakého potůčku a zdolávaly několikatisícové vrcholy. Prostě nádhera!

zdroj: https://www.abc.net.au/news/2018-09-11/health-impacts-key-focus-of-new-queensland-climate-change-plan/10225616

Žijeme neudržitelně

Dost jsem přemýšlela nad tím, jak by bylo možné žít normální život v souladu s přírodou a zároveň moderně. Jak spojit technologie a přírodu? Udržitelně, přiměřeně a chytře? Jde to vůbec? Došlo mi, že si úplně neuvědomujeme jaký dopad má náš způsob života na Zemi ... Štvalo mě, když jsem viděla, jak ničíme naši nádhernou přírodu. Chtěli jsme žít jinak - tak, aby nám to dávalo smysl.

Sen energeticky soběstačného domu

Jako zázrak pro mě bylo setkání s prací architekta Michaela Raynoldse. Ten ve svých domech jednoduše a chytře kombinuje moderní technologie, přírodní materiály a udržitelné designové postupy - nazval je Zemělodě. Když jsem uviděla jeho dokument Architekt odpadu, kde Raynolds představoval svoje soběstačné ostrovní domy, které stavěl uprostřed pouště v Novém Mexiku z použitých materiálů, nemohla jsem odtrhnout zrak. Nevedla k nim žádná přípojka vody, elektřiny ani plynu, pěstovali si vlastní jídlo a ještě byly vytápěné pasivním ohřevem ze Slunce. To bylo přesně ono! Takhle bych si dovedla představit žít! V energeticky soběstačném zdravém domě bez složenek za energie a s jedlou zahradou.

Zemělodě před 20 lety (nahoře), Zemělodě dnes (dole)

zdroje obrázků: earthshipglobal.com ,  www.loveproperty.com/gallerylist/76795/incredible-earthships-offgrid-homes-youve-got-to-see ,  www.youtube.com/watch?v=j7SUjcwXY8w

 

Jak žít smysluplně?

Studovala jsem uměleckou fakultu a sice mě to bavilo, ale přestalo mi to dávat smysl. Chtěla jsem žít jinak - svobodně, v přírodě a dělat to co mě baví. S mým mužem Márou jsme měli společné představy o životě a začali jsme vidět věci v souvislostech a do hloubky. Nechápali jsme proč ničíme Zemi, vždyť tím zničíme i sebe! Z toho jsem mívala deprese a pocit, že lidstvo prostě nemá šanci.

Permakultura jako odpověď

Když jsem hledala možnosti co by dalo dělat narazila jsem na permakulturu – systém navrhování trvale udržitelných lidských sídel, jedlých zahrad, lesů a farem s ohledem na potřeby lidí i potřeby přírody.

To bylo ono! Prostě žít v souladu s přírodou, pěstovat vlastní potraviny bez zbytečné chemie a svým konáním krajině pomáhat, ne ubližovat. Smysl mi dává, že když si z půdy něco bereme, musíme taky vracet zpátky. Sami jsme si později na naší zahradě ověřili, že tuhle spirálu ničení rozhodně můžeme zvrátit. Měli jsme plán!

Inspirovali nás úžasné projekty

Ponořili jsme se do studia permakultury alespoň ze zahraničních zdrojů. Šlo to pomalu a těžko, protože jsme nevěděli o žádných přehledné informace v češtině. Velkou inspirací pro nás byly projekty jako Ozelenění pouště (Greenening the Desert) Geoffa Lawtona, práce Masanobu Fukuoky, Billa Mollisona nebo Seppa Holzera a dalšíc. U nás v Čechách jsme v té době věděli jen o Jaroslavu Svobodovi, který začal dělat projekt Ekozahrady a rodové statky.

zdroj: pinterest.com

zdroj: www.greeningthedesertproject.org

zdroj: pinterest.com

zdroj:www.localumass.com/permaculture.html

Udělat první krok je těžké

Hned po škole v roce 2014 jsme se odstěhovali jsme se na půl roku do Anglie za prací. Bydleli jsme ve velkoměstě a kontakt s přírodou nám chyběl. Věděli jsme, že život ve městě není nic pro nás. V Anglii jsme nakonec zůstali jen pár měsíců protože jsem otěhotněla a museli jsme se vrátit zpátky do Čech, bez peněz, bez bydlení, jen vizí hezké budoucnosti – no aspoň něco že?

Začátky nebyly úplně jednoduché. S malýma dětma jsme neměli moc času, a taky jsme se při zakládání zahrady setkali s nepochopením okolí. Chyběli nám podobně smýšlející lidé. Připadali jsme si jako z Marsu. Nikdo moc nechápal proč zakládáme záhony a chceme něco pěstovat, když si dneska přece všechno můžeme koupit. Taky že se nám nevyplatí mít slepice na vajíčka a že už takhle nikdo dneska nežije. To jsme slýchávali tak často, že jsme skoro uvěřili tomu, že to nemá smysl. Už jsme si říkali jestli to nezabalíme a neodstěhujeme se.

 Měli jsme ale odvahu dělat věci jinak! Pro svoje děti jsme chtěli zdravý domov, potraviny bez chemie a taky je naučit, že jídlo neroste v supermarketu, a že ke krajině se musíme chovat ohleduplně.

Úspěch se dostaví, když vytrváte

Svojí vize jsme se drželi dál a každý den jsme dělali drobné změny. Začali jsme svůj život postupně měnit na ekolologičtější, udržitelnější a jednodušší. Mezitím jsme téměř každý den vylepšovali naši zahradu. Nejdřív jsme založili první záhony, postavili skleník a kurník, pořídili jsme si včely, a sklízeli úrodu ze záhonů a ze sadu (i když jsem předtím nikdy nic nepěstovala). Na necelých 2000m2 dneska pěstujeme všechno možné i nemožné - celkem víc jak 150 druhů jedlých rostlin a starý sad postupně měníme na jedlou lesní zahradu. Od května do února jíme téměř jen svoji zeleninu. Nesnažíme se o dokonalost ani úplnou soběstačnost, protože víme, že je lepší se propojit s lidmi v okolí a navzájem sdílet svoje přebytky (nejen výpěstků, ale taky třeba informací a dovedností). Rozhodně nebydlíme v energeticky soběstačném domě bez složenek, ale trřeba se k tomu jednou dobereme.

Objevili jsme své spřízněné duše

V té době jsme zjistili, že v tom nejsme sami. Objevili Akademii permakultury, kde jsem absolvovala několik kurzů včetně Kurzu permakultuního designu (PDC) u Denisy Tomáškové, který jsem s ní letos učila.

Také chceme certifikovat naši zahradu jako Ukázkový permakulturní projekt. Nazvali jsme ji Permakulturní zahrada ARTyčok, protože právě artyčoky jsou snad jediné, co u nás zahradě nenajdete. A ARTyčok taky proto, že bych si tady časem chtěla udělat svůj ateliér a keramickou dílnu. Začali jsme zahradou a časem se chceme pustit do rekonstrukce domu. Rozhodně máme ještě na čem pracovat, protože sen energeticky soběstačného domu je zatím hudbou budoucnosti. Zatím sbíráme informace.

zdroj: pinterest.com

Jen mějte oči i mysl otevřené

Za jedenáct let studia permakultury a pět let zahradničení jsme se naučili, že praxe je nenahraditelná a pozorování přírody může přinést hodně moudrosti, když máte oči i mysl otevřené.

Ověřili jsme si, že zničenou půdu jde během několika málo let zase uzdravit a vypěstovat i ty melouny na horách. Myslím, že důležitá je hlavně změna myšlení, kterou s sebou permakultura přináší. Je to trochu jiný způsob života, který nás vrací zpět ke kořenům. Všichni můžeme být součástí řešením problémů, jen je potřeba se rozhodnout a udělat první krok VSTŘÍC NOVÉ ZMĚNĚ V ŽIVOTĚ

 

Navštivte naši zahradu online, podívejte se na video.

Nebo udělejte svůj první krok a

začněte se svou zahradou taky...

Jak začít pěstovat v permakulturní zahradě?

NOVÝ 14DENNÍ ONLINE KURZ PRÁVĚ V PŘEDPRODEJI SE SLEVOU 50%

Začněte s jednoduchým pěstováním bez rytí, bez zbytečného pletí a zalévání. Naučte se, jak kombinovat zeleninu v záhonech a vše naplánovat, abyste mohli sklízet svou čerstvou zeleninu celý rok.

CHCI PĚSTOVAT JINAK

Jak začít plánovat permakulturní zahradu?

Rádi byste byli soběstačnější a měli svou zahradu plnou jídla na dosah ruky? Máte pozemek a nevíte co s ním? Podívejte se, JAK ZAČÍT A NAVRHNOUT SI ZAHRADU PODLE SEBE >>

CHCI VĚDĚT JAK ZAČÍT