* Náš příběh *

Dost jsem přemýšlela nad tím, jak žít normální život v souladu s přírodou a zároveň moderně. Došlo mi, že si ani my úplně neuvědomujeme jaký dopad má náš způsob života na Zemi. Štvalo mě, když jsem viděla, jak ničíme naši nádhernou přírodu. Chtěli jsme žít jinak - tak, aby nám to dávalo smysl. Chtěli jsme bydlet v energeticky soběstačném zdravém domě s jedlou zahradou a mít své vlastní potraviny bez chemie.

Studovala jsem uměleckou fakultu a sice mě to bavilo, ale přestalo mi to dávat smysl. S mým mužem Márou jsme měli společné představy o životě a začali jsme vidět věci v souvislostech a do hloubky. Nechápali jsme proč ničíme Zemi, vždyť tím zničíme i sebe! Z toho jsem mívala deprese a pocit, že lidstvo prostě nemá šanci.

Když jsem hledala možnosti co by se s tím dalo dělat, objevila jsem permakulturu. Líbilo se mi, že bere ohled na potřeby lidí i potřeby přírody. To bylo ono! Prostě žít v souladu s přírodou, pěstovat si zdravé potraviny a svým konáním krajině pomáhat, ne ubližovat. Na naší zahradě jsme si ověřili, že tuhle spirálu ničení můžeme zvrátit a že půdu jde obnovit celkem rychle. Měli jsme plán!

O permakultuře jsme v té době nemohly v češtině najít žádné ucelené informace. S malýma dětma jsme neměli moc času, a taky jsme se při zakládání zahrady setkali s nepochopením okolí. Párkrát jsme to chtěli zabalit a chyběla nám podpora lidí, kteří přemýšlí stejně. Připadali jsme si jako z Marsu. Měli jsme ale odvahu dělat věci jinak a vzít osud do vlastních rukou! Nechtěli jsme stereotypní život s hypotékou a dluhy na celý život, ale zdravý domov pro naše děti.

Svojí vize jsme se drželi dál a každý den jsme dělali drobné změny. Nejdřív jsme založili první záhony, postavili skleník a kurník, pořídili jsme si včely, a sklízeli úrodu ze záhonů a ze sadu (i když jsem předtím nikdy nic nepěstovala). Na necelých 2000m2 dneska všechno možné i nemožné a zeleninu nekupujeme od června skoro do února. Pak jsme objevili Akademii permakultury, kde jsem absolvovala několik kurzů včetně Kurzu permakultuního designu (PDC) u Denisy Tomáškové, který jsem s ní letos učila. Také chceme certifikovat naši zahradu jako Ukázkový permakulturní projekt. Nazvali jsme ji Přírodní zahrada ARTyčok, protože právě artyčoky jsou snad jediné, co u nás zahradě nenajdete.

Za jedenáct let studia permakultury a pět let zahradničení jsme se naučili, že praxe je nenahraditelná a pozorování přírody může přinést hodně moudrosti, když máte oči i mysl otevřené. Ověřili jsme si, že zničenou půdu jde během několika málo let zase uzdravit a vypěstovat i ty melouny na horách. Sice nejsme úplně soběstační (a ani nechceme), složenky za energie ještě platíme ale jsme bez hypotéky. Myslím, že důležitá je hlavně změna myšlení, kterou s sebou permakultura přináší. Je to trochu jiný způsob života, který nás vrací zpět ke kořenům. Všichni můžeme být součástí řešením problémů, jen je potřeba se rozhodnout. Tak ať Vám to taky roste, moc bych Vám přála, aby třeba jednou takhle vypadala i Vaše zahrada.

• Jestli Vás zajímá víc, tak se mrkněte na náš web www.permakulturnioaza.cz nebo se připojte do naší FB komunity Permakulturní oáza 
• A pokud byste se chtěli naučit, jak pěstovat zeleninu podobným způsobem: bez rytí, bez chemie a v souladu s přírodou - kombinovat zeleninu navzájem tak, aby si prospívala a navíc mít zahradu, kterou nemusíte neustále zalévat, plít a hnojit, tak mrkněte sem >>. A jen o kombinování zelenniny na záhonech se dozvíte tady >>
• A jestli byste si rádi navrhli svou permakulturní zahradu a nevíte jak začít, tak můžete mrknou jak na to sem >>
• Jak rychle a bez rytí kdykoliv během roku založit záhon a hned začít pěstovat zjistíte tady >>

Ať Vám všechno roste pod rukama

Katka