.

_

Jak na studené a horké kompostování


článek

Autorka článku: Iva Štefanidesová

Jak na studené a horké kompostování


Kompost je zahradníkovo zlato, které vzniká z odpadu. Není to odpad ledajaký, ale to si přiblížíme za chvíli. Nejprve se podívejme kde a jak jej umístit.

V současnosti trh nabízí nepřeberné množství kompostérů různých velikostí a materiálů. Dovolím si z vlastní a zkušeností u klientů konstatovat, že plastové „pyramidové“ kompostéry nejsou úplně to pravé,mnohé jsou dost chabé kvality, což nám produkuje jen další nerozložitelný odpad a o to přece v našem udržitelném hospodaření nejde. Za mě jsou nejosvědčenější kompostéry dřevěné, z pletiva a vůbec nezáleží na tom, jestli jsou designové nebo ne – úplně postačí dřevěné palety. Základem jsou vždy (minimálně) dvě komory, kontakt se zemí a rozestupy mezi jednotlivými dřevěnými latěmi z důvodu provzdušnění. V našich končinách není nutné, aby byl kompost chráněn před deštěm a měl by být umístěn na stinném stanovišti s dostatečným manipulačním prostorem kolem. I když z permakulturního hlediska je ideální mít ho co nejblíže domu (zónování), určitě si každá šikovná hospodyňka založí doma samostatný příruční „kompostér“ na kuchyňský bioodpad a jednou za čas zaběhne na konec zahrady vysypat ho (co si budeme říkat, kompost není právě estetická záležitost).

Velikost kompostéru záleží na velikosti Vaší zahrady, v těch menších jsou naprosto dostačující komory o objemu cca 1,5-2m3. A proč dvě komory? V jedné nám kompost zraje – už s ním nemanipulujeme a do druhé přihazujeme čerstvý materiál. Úplná topka je ale 3-komorový s ještě dalším zásobníkem pro naskladnění suchého materiálu pro postupné přidávání (tato komora může být i kryta před deštěm). Samozřejmě kompost můžeme vytvářet i ve tvaru homole, ale není to moc praktické.

K tomu, abychom vytvořili kvalitní kompost, musíme přidávat „hnědé“ a „zelené“ složky ve vyváženém poměru. Hnědá představuje uhlík (C), tedy všechny suchémateriály rozkládající se pomaleji. Sem patří sláma, štěpka, piliny, konárky, seno, usušené nadzemní části rostlin, spadané listí, skořápky a pecky, ale také bavlněné, vlněné, lněné, či konopné látky (pozor na chemické příměsi), peří, srst zvířat, vlasy, karton a lepenka (bez potisku), vaječné skořápky (dodávají i vápník).

Zelená zastupuje dusík (N) a sem řadíme veškerý „šťavnatý“ odpad jako je posečená tráva, natě rostlin, kuchyňský odpad, spadané ovoce. Kromě těchto složek do kompostu můžeme přidat hnůj z hospodářských zvířat, který obsahuje vyšší množství dusíku, v případě bohaté podestýlky ze slámy je poměr většinou vyvážený a také mnohé minerální látky a to zejména v drůbežím hnoji. K obohacení kompostu minerálními látkami používáme dřevní popel o objemu max. 3%, který dodává draslík (pozor na chemicky ošetřované či lepené dřevo), vápenatá hnojiva: mletý vápenec, který je univerzální, dolomitický vápenec, který obsahuje i hořčík amletá vápna na neutralizaci pH kyselých materiálů a půdy, využívá se i při kompostování rostlin napadených nemocemi. Používání vápenatých látek při kompostování není však nevyhnutelné.

Aby se nám začal tvořit kompost, jsou nezbytné další dvě základní složky, kterými jsou voda a vzduch/kyslík. Pokud je v kompostu příliš mnoho zelených složek plných vody, nezůstává místo pro vzduch. Ten potřebují k přežití aerobní bakterie, které nám zajišťují rozklad materiálů. Bez přístupu kyslíku vzniká páchnoucí hnijící hmota plná jedovatých látek. Je proto důležité překládat zelené složky těmi hnědými a to až v poměru (uhlík/hnědé: dusík/zelené) 30:1. Pokud se totiž spotřebuje příliš mnoho dusíku, vzniká kompost chudý na živiny. Pokud je nedostatek uhlíku (méně než 15:1), což je časté například při velké dávce posečené trávy, dusík se mění na amoniak. Suchý materiál vytváří dutinky, kterými proudí vzduch, stejně jako mezery v kompostéru. Mokrý materiál dodává dostatek vody pro nastartování procesů samotných.

Jelikož suché – uhlíkaté složky se rozkládají pomalu, je fajn posekat je na menší kousky například sekačkou, či drtičem. A tady se dostáváme k míchání. Letní měsíce plné hojnosti nám dávají spoustu šťavnatých zelených složek, naopak podzim a zima spíše ty hnědé. Právě na ty nám slouží zásobník, odkud bereme materiál pro překládání zelených složek.

Článek: Zahrada v září

Co v září vysévat, vysazovat a co lze ještě sklízet? Jakým pracím se můžeme věnovat a na…

Videolekce: Pečujte o půdu

Půda je základ, ze kterého roste naše zelenina a ovoce. Starost o půdu je největší starost každého…

Videolekce: Záhony v čase a prostoru

Jak se proměňují instantní záhony v čase - jak o ně pečovat a jak v nich pěstovat…
Kompost je důležitou součástí zahrady. Jak ho ale připravit správně aby nehnil, nesmrděl a kompostovací proces probíhal…
Potřebujete hodně kompostu a potřebujete ho rychle? Vytvořte si celý 1m3 za necelý měsíc. Podle tohoto návodu…

Článek: Domácí semenaření - jak pěstovat svoje semínka

Semenaření je dovednost, kterou ovládali všichni naši předci. A proto jsme i my stále tady. Pomalu ale…

Potřebujete

rychlou radu?


Známe dva základní typy kompostováníza studena a za tepla. Tzv. "horké kompostování" nastává, když teplota v kompostu přesáhne 50 °C a dochází k dezinfekci, zničí se semena plevelů a odumírají choroboplodné zárodky, či vajíčka škůdců. K tomu abychom takovou teplotu dosáhli, potřebujeme uložit nejméně 1m3 kompostu najednou a přehazovat jej každých pár dní. Kyslík totiž aktivuje termofilní bakterie, urychluje se kompostování. Nesmíme zapomínat ani na vodu, která se při horkých procesech rychle odpařuje. Stav vlhkosti lze zjistit jednoduchým testem, kdy vezmeme do rukou kus kompostovaného materiálu a stlačíme v dlani. Objeví-li se jen 2-3 kapky vody a hmota zůstává pohromadě, je to ideální stav. Vyteče-li více vody, je třeba přidat hrubší suchý materiál, naopak pokud je hmota suchá, kompost zavlažíme. Horkým kompostováním, kdy teplota přesáhne 70 °C a pravidelným přehazováním každých pár dní lze dosáhnout kompostu již za 18-21 dní. Tuto metodu nazýváme také Berkeleyho kompost. Je však velmi náročná na fyzickou práci a jednorázově velký objem materiálu.

Běžnější typ kompostování v zahradách je tzv. "studený/líný kompost", na který se postupně vrství menší množství materiálů a tedy nemůže vzniknout vysoká teplota, neboť činnost bakterií není dostatečná. Pokud je však dostatečný přísun vzduchu (kyslíku) a vody, proces rozkladu nastane. Nezničí se však semena vytrvalých plevelů (jak je využít naleznete v článku o rostlinných výluzích) ani choroboplodné zárodky. Takto tvořený kompost je hotov za 9-12 měsíců.

Abychom se zorientovali, ještě přiblížím jednotlivé fáze rozkladu kompostu. Při postupném přidávání materiálu nastávají v různých patrech odlišně.

Fáze odbourávání (1.-3. týden) Kompost se zahřívá, činností mikroorganismů probíhá rozklad. Bílkoviny a škrob podporují rozmnožování a činnost bakterií, jejichž látkovou výměnou vzniká teplo. Při dodržení základních zásad kompostování zůstává naprostá většina živin v kompostu. Po 3-6 týdnech tyto bakterie odumírají a slouží dalším mikroorganismům jako potrava, teplota postupně klesá.

Běžnější typ kompostování v zahradách je tzv. "studený/líný kompost", na který se postupně vrství menší množství materiálů a tedy nemůže vzniknout vysoká teplota, neboť činnost bakterií není dostatečná. Pokud je však dostatečný přísun vzduchu (kyslíku) a vody, proces rozkladu nastane. Nezničí se však semena vytrvalých plevelů (jak je využít naleznete v článku o rostlinných výluzích) ani choroboplodné zárodky. Takto tvořený kompost je hotov za 9-12 měsíců.

Fáze přestavby (3.-7. týden) Těžce stravitelné látky jsou rozkládány houbami, mikrobiologická činnost ustupuje. Při procesech přestavby bílkovinného materiálu se uvolňuje amoniak, nastupuje tvorba dusičnanů. Již částečně rozložený kompost postupně klesá (sedá), čili zmenšuje svůj objem. Abychom udrželi rozkladné procesy, je zapotřebí dodat mu vzduch/kyslík, čili kompost obrátit. Pokud  neděláme rychlý kompost je běžné obrátit jej minimálně 2x během sezóny.

Fáze výstavby (8.-12. týden) Nastupuje tvorba humusových látek a hromadné rozmnožování malých živočichů, které brzdí růst hub.  Přicházejí žížaly, zodpovědné za tvorbu  stabilních hrudek, což jsou vlastně jejich výkaly.

Fáze stabilizace a zrání Tvorba humusu a mineralizace končí, kompostovací žížaly opouštějí hromadu. Vzniklý zralý kompost obsahuje dlouhodobě vázané živiny a přispívá k vylepšení půdy. Lehká a hrudkovitá struktura napovídá o dokončeném procesu rozkladu, příjemně voní.

Jiným druhem, i když ne v pravém slova-smyslu kompostu je listovka. Jsou to rozložené spadané listy stromů, které ale neobsahují téměř žádné živiny, zlepšují však strukturu půdy. Ze smíšených druhů listí se získává nejcennější humus.

V současnosti najdeme na trhu také tzv. aktivátory, či urychlovače kompostování. Ty tržní jsou obvykle různé druhy enzymů nebo bakterií, mnohé výrobci deklarují jako čistě přírodní. Já osobně si myslím, že kompost lze aktivovat i bez přičinění preparáty z obchodu a to rostlinnými výluhy (nebo jen zkrátka natí) z kostivalu a kopřivy, hnojem hospodářských zvířat, otáčením (provzdušňováním), přidáním prosetých zbytků z předchozího zralého kompostu nebo zasazením bezu v jeho blízkosti.

Do běžného kompostu nepatří: kořeny vytrvalých plevelů, dozrávající semenné hlavy (pozor mnohé květiny umí v kompostu za pár dní skutečně dozrát do semen), všechny mléčné výrobky, maso a pokud již vařené zbytky, tak je třeba smíchat je s dostatečným množstvím suchého (hnědého) materiálu. Zda sem přidávat slupky z citrusů a banánů je sporné. Podlemnoha studií, dobrý (předpokládám, že horký) kompost je schopen rozložit také mnohé chemické látky. V malém množství ale určitě neuškodí, navíc to lokálné z našeho okolí je přece zdravější.

Tolik k běžnému kompostování. Máme zde však možnost i „interiérového“ kompostování v nádobách v podobě speciálních kompostů:

  • Vermikompostu, tvořeného žížalami chovanými na kuchyňském odpadu, kde kromě kompostu získáváme i tekuté hnojivo;
  • Bokashi kompostu, což je jakási obdoba spíše fermentace za pomoci startovacích bakterií bez přístupu vzduchu, zato sem lze přidávat i mléčné výrobky, čimaso. Také zde kromě kompostu získáme tekuté hnojivo.

 

Možná to vypadá složitě, ale věřte mi, vůbec není. Já osobně patřím k líným zahradníkům a do jedné komory házím celou sezónu všechno možné (ano míchám hnědé a zelené), ve druhé si kompost zraje a využívám ho i k pěstování dýní. Na podzim nebo (i) na jaře ho proseju, rozházím na záhony a z první komory přehodím do této prázdné, kde si zase vesele zraje do následujícího jara. Ideální vrstva kompostu na záhonech by měla být přibližně 5-10 cm - můžeme tuto vrstvu považovat za horní mulčovací vrstvu a zvlášť pokud je tvořena jen horkým kompostem (kde nejsou semínka plevelů), máte o starost s pletím méně. Ne žy byste už nikdy nemuseli plít, ale rozhodně je pletí při mulčování (a zároveň hnojením) horkým kompostem mnohem méně. Je to jednoduché. Zkrátka jen se uvolnit, zahrada je radost.