Autorka článku: Iva Štefanidesová

Kompost je zahradníkovo zlato, které vzniká z odpadu. Není to odpad ledajaký, ale to si přiblížíme za chvíli. Nejprve se podívejme kde a jak jej umístit.

V současnosti trh nabízí nepřeberné množství kompostérů různých velikostí a materiálů. Dovolím si z vlastní a zkušeností u klientů konstatovat, že plastové „pyramidové“ kompostéry nejsou úplně to pravé,mnohé jsou dost chabé kvality, což nám produkuje jen další nerozložitelný odpad a o to přece v našem udržitelném hospodaření nejde. Za mě jsou nejosvědčenější kompostéry dřevěné, z pletiva a vůbec nezáleží na tom, jestli jsou designové nebo ne – úplně postačí dřevěné palety. Základem jsou vždy (minimálně) dvě komory, kontakt se zemí a rozestupy mezi jednotlivými dřevěnými latěmi z důvodu provzdušnění. V našich končinách není nutné, aby byl kompost chráněn před deštěm a měl by být umístěn na stinném stanovišti s dostatečným manipulačním prostorem kolem. I když z permakulturního hlediska je ideální mít ho co nejblíže domu (zónování), určitě si každá šikovná hospodyňka založí doma samostatný příruční „kompostér“ na kuchyňský bioodpad a jednou za čas zaběhne na konec zahrady vysypat ho (co si budeme říkat, kompost není právě estetická záležitost).

Velikost kompostéru záleží na velikosti Vaší zahrady, v těch menších jsou naprosto dostačující komory o objemu cca 1,5-2m3. A proč dvě komory? V jedné nám kompost zraje – už s ním nemanipulujeme a do druhé přihazujeme čerstvý materiál. Úplná topka je ale 3-komorový s ještě dalším zásobníkem pro naskladnění suchého materiálu pro postupné přidávání (tato komora může být i kryta před deštěm). Samozřejmě kompost můžeme vytvářet i ve tvaru homole, ale není to moc praktické.

K tomu, abychom vytvořili kvalitní kompost, musíme přidávat „hnědé“ a „zelené“ složky ve vyváženém poměru. Hnědá představuje uhlík (C), tedy všechny suchémateriály rozkládající se pomaleji. Sem patří sláma, štěpka, piliny, konárky, seno, usušené nadzemní části rostlin, spadané listí, skořápky a pecky, ale také bavlněné, vlněné, lněné, či konopné látky (pozor na chemické příměsi), peří, srst zvířat, vlasy, karton a lepenka (bez potisku), vaječné skořápky (dodávají i vápník).

Zelená zastupuje dusík (N) a sem řadíme veškerý „šťavnatý“ odpad jako je posečená tráva, natě rostlin, kuchyňský odpad, spadané ovoce. Kromě těchto složek do kompostu můžeme přidat hnůj z hospodářských zvířat, který obsahuje vyšší množství dusíku, v případě bohaté podestýlky ze slámy je poměr většinou vyvážený a také mnohé minerální látky a to zejména v drůbežím hnoji. K obohacení kompostu minerálními látkami používáme dřevní popel o objemu max. 3%, který dodává draslík (pozor na chemicky ošetřované či lepené dřevo), vápenatá hnojiva: mletý vápenec, který je univerzální, dolomitický vápenec, který obsahuje i hořčík amletá vápna na neutralizaci pH kyselých materiálů a půdy, využívá se i při kompostování rostlin napadených nemocemi. Používání vápenatých látek při kompostování není však nevyhnutelné.

Aby se nám začal tvořit kompost, jsou nezbytné další dvě základní složky, kterými jsou voda a vzduch/kyslík. Pokud je v kompostu příliš mnoho zelených složek plných vody, nezůstává místo pro vzduch. Ten potřebují k přežití aerobní bakterie, které nám zajišťují rozklad materiálů. Bez přístupu kyslíku vzniká páchnoucí hnijící hmota plná jedovatých látek. Je proto důležité překládat zelené složky těmi hnědými a to až v poměru (uhlík/hnědé: dusík/zelené) 30:1. Pokud se totiž spotřebuje příliš mnoho dusíku, vzniká kompost chudý na živiny. Pokud je nedostatek uhlíku (méně než 15:1), což je časté například při velké dávce posečené trávy, dusík se mění na amoniak. Suchý materiál vytváří dutinky, kterými proudí vzduch, stejně jako mezery v kompostéru. Mokrý materiál dodává dostatek vody pro nastartování procesů samotných.

Jelikož suché – uhlíkaté složky se rozkládají pomalu, je fajn posekat je na menší kousky například sekačkou, či drtičem. A tady se dostáváme k míchání. Letní měsíce plné hojnosti nám dávají spoustu šťavnatých zelených složek, naopak podzim a zima spíše ty hnědé. Právě na ty nám slouží zásobník, odkud bereme materiál pro překládání zelených složek.