Autorka článku: Ivica Štefanidesová

 Základem každého záhonu je vždy kvalitní, výživná a překypřená půda, která bude „domovem“ našeho jídla dokud neskončí na talíři 😉 Abychom toho dosáhli, pojďme si přiblížit jaké máme možnosti a začneme tvary:

Ty více oku a duši ladící mají obvykle organické v přírodě se vyskytující tvary jako například ovál, ledvinka, kruh, klíčová dírka, vlnovka, spirála, případně cokoli Vás napadne a co vnímáte v přírodě jako její přirozenou součást. Mohou na sebe přirozeně navazovat, kopírovat terén či jiné prvky na zahradě. Důležité je dosáhnout na každou jejich součást a to pohodlně, abychom se o rostlinky dokázali postarat.

K moderním domům přirozeně ladí záhony spíše geometrických tvarů. V tomhle případě je nejlepší variantou obdélník, který by měl být široký přibližně 120cm a přístupný z obou stran, abychom pohodlně dosáhli na každou jeho část. Čím bude delší, tím lepšího využití plochy dosáhneme. Pěšinky po stranách by měly mít šířku 60-80 centimetrů, abychom pohodlně přejeli, případně se věděli k záhonu dostat s kolečkem, pokud je to nutné. Podle orientace záhonu vysazujeme rostliny v návaznosti na jejich výšku – ty nižší z jižní strany, výšší ze severní, vytváříme jakousi mini sluneční past.

Co se týče samotného ZAKLÁDÁNÍ ZÁHONŮ, také máme hned několik možností:

Nejklasičtější, ale zároveň nejpracnější metodou je plochu hloubkově zrýt – u těžších, či příliš upěchovaných půd, na hloubku dvou rýčů, u větších ploch proorat (jednou, více to nebude zapotřebí). Je důležité odstranit plevel a travní drny, půdu obohatit o vyzrálý kompost, velmi propustnou o dřevěné uhlí kvůli vodozádržnosti a těžkou jílovitou o písek, či perlit. Takto vytvořený záhon můžeme, ale nemusíme obroubit okrajem. V každém případě je důležité vytvořit a pořádně zamulčovat cestičky. Do takto připraveného záhonu můžeme přímo sít i sázet, nesmíme však zapomínat na mulč. Tato metoda je ale tak pracná, že bych ji vůbec nikomu nedoporučila. Většinou takto chcete zakládat záhony na těžkých půdách a tam se vyplatí spíš použít metodu vrstvení a na těžké jílovité půdě si vytvořit horní výživnou vrstvu pro pěstování (viz. metoda instantního záhonu).

Jiným typem jsou vrstvené vyvýšené záhony, které se staly téměř módou. Jejich původní význam spočívá i v možnosti využít k pěstování plochu kde se nachází nekvalitní, či dokonce zamořená půda, podmáčená půda, mají je v oblibě děti, které takto do zahrady snadněji přitáhneme, taky lidé se zdravotními handicapy, kterým umožní zahradničit naplno. Budují se na povrchu, kde je podkladem tráva, kterou můžeme, ale nemusíme překrýt kartonem. U vyšších vůbec není potřeba karton a začínáme vrstvou masivnějšího dřeva, následují větve, organický nerozložený materiál jako je kuchyňský odpad, posečená tráva, dále hnůj či kompost, které vůbec nemusí být vyzrálé a finální vrstvu tvoří zemina s vyzrálým kompostem. Ideální obruba je z přírodních materiálů jako je dřevo, kde je třeba se zaměřit na trvanlivější druhy v podobě modřínu či dubu (ano jsou finančně dost náročné), ale dobře využijeme také kulatinu z měkkého dřeva. Dřevo nenapouštíme chemií, ani vnitřek nevystýláme nopovou fólií, která v žádném případě není určena ke styku s potravinami (ty rostliny budeme jíst).

Jinou možností jsou vyvýšené nebo klasické záhony s obrubou - cihlovou (pozor, cihla, není-li šamotová, či tzv. „zvonivka“ se za pár let rozpadne), kamennou, můžeme také využít starou tašku, vlnitý plech a jiné dostupné matriály. Tyto všechny materiály mají velkou nevýhodu prorůstání plevelů okolo jednotlivých obrub!! U nižších záhonů karton rozhodně používáme (případně ej nahradíme textiliemi z přírodnin jako je jutová, lněná či konopná) a vynecháme vrstvu masivnějšího dřeva a větví. Použijeme více výživné zeminy.

Důležitým faktem, který si při vyvýšených záhonech je třeba uvědomit, je jejich prosychavost – čím vyšší, tím větší náročnost na závlahu. Také je důležité vědět, že intenzivní závlaha živiny splavuje dolů a rostlinám se tak nebude dařit, také špatně koření – budou totiž postrádat motivaci. A to platí při všech typech záhonů. Záhon rozkladem materiálů postupně sedá, bude tedy zapotřebí neustále jej doplňovat, ideálně kompostem. Materiály jako kámen a cihla (případně beton, což ale není nejlepší volba) akumulují sluneční teplo (cihla a beton i množství vody z půdy), které následně v noci uvolňují. Toto je výhodné zejména zjara, kdy se nám významně posune sezóna o pár týdnů dříve, půda je krásně přehřátá. Opačný efekt to ale má během horkého léta, kdy právě neustálé přehřívání půdu přesušuje, přehřívají se kořeny rostlin a může dojít k jejich vysychání, případně při častém zalévání k hnilobám.

Podobným, vyvýšeným typem záhonů jsou německé kopy – doslova kopy ve tvaru otočeného „U“, kde obdobně vrstvíme materiál jako ve vysokých vyvýšených záhonech, ale nemají obrubu. Jejich hlavním cílem je zvýšit pěstitelskou plochu vůči ploše terénu, kde jsou umístěna. Zvyknou být orientovány sever-jih a pokud už chcete být doslova „fajnšmekry“, vytvářejí se i v podobě položeného kužele, kde je jižní strana trošku nižší než severní a znovu nám vzniká sluneční past. Rozkladem použitého materiálu klesají.

Vyvýšené záhony (většinou ty nižší) a německé kopy se občas zvyknou zapouštět do země, kdy se odstraní travní drny a vykope cca 10-15cm hluboká jáma, kde se ukládají zejména hrubé kmeny stromů.