Jako zázrak pro mě bylo setkání s prací architekta Michaela Raynoldse. Ten ve svých domech jednoduše a chytře kombinuje moderní technologie, přírodní materiály a udržitelné designové postupy - nazval je Zemělodě. Když jsem uviděla jeho dokument Architekt odpadu, kde Raynolds představoval svoje soběstačné ostrovní domy, které stavěl uprostřed pouště v Novém Mexiku z použitých materiálů, nemohla jsem odtrhnout zrak. Nevedla k nim žádná přípojka vody, elektřiny ani plynu, pěstovali si vlastní jídlo a ještě byly vytápěné pasivním ohřevem ze Slunce. To bylo přesně ono! Takhle bych si dovedla představit žít! V energeticky soběstačném zdravém domě bez složenek za energie a s jedlou zahradou.

Zemělodě před 20 lety (nahoře), Zemělodě dnes (dole)

zdroje obrázků: earthshipglobal.com ,  www.loveproperty.com/gallerylist/76795/incredible-earthships-offgrid-homes-youve-got-to-see ,  www.youtube.com/watch?v=j7SUjcwXY8w

Hned po škole v roce 2014 jsme se odstěhovali jsme se na půl roku do Anglie za prací. Bydleli jsme ve velkoměstě a kontakt s přírodou nám chyběl. Věděli jsme, že život ve městě není nic pro nás. V Anglii jsme nakonec zůstali jen pár měsíců protože jsem otěhotněla a museli jsme se vrátit zpátky do Čech, bez peněz, bez bydlení, jen vizí hezké budoucnosti – no aspoň něco že?

Začátky nebyly úplně jednoduché. S malýma dětma jsme neměli moc času, a taky jsme se při zakládání zahrady setkali s nepochopením okolí. Chyběli nám podobně smýšlející lidé. Připadali jsme si jako z Marsu. Nikdo moc nechápal proč zakládáme záhony a chceme něco pěstovat, když si dneska přece všechno můžeme koupit. Taky že se nám nevyplatí mít slepice na vajíčka a že už takhle nikdo dneska nežije. To jsme slýchávali tak často, že jsme skoro uvěřili tomu, že to nemá smysl. Už jsme si říkali jestli to nezabalíme a neodstěhujeme se.

 Měli jsme ale odvahu dělat věci jinak! Pro svoje děti jsme chtěli zdravý domov, potraviny bez chemie a taky je naučit, že jídlo neroste v supermarketu, a že ke krajině se musíme chovat ohleduplně.

Svojí vize jsme se drželi dál a každý den jsme dělali drobné změny. Začali jsme svůj život postupně měnit na ekolologičtější, udržitelnější a jednodušší. Mezitím jsme téměř každý den vylepšovali naši zahradu. Nejdřív jsme založili první záhony, postavili skleník a kurník, pořídili jsme si včely, a sklízeli úrodu ze záhonů a ze sadu (i když jsem předtím nikdy nic nepěstovala). Na necelých 2000m2 dneska pěstujeme všechno možné i nemožné - celkem víc jak 150 druhů jedlých rostlin a starý sad postupně měníme na jedlou lesní zahradu. Od května do února jíme téměř jen svoji zeleninu. Nesnažíme se o dokonalost ani úplnou soběstačnost, protože víme, že je lepší se propojit s lidmi v okolí a navzájem sdílet svoje přebytky (nejen výpěstků, ale taky třeba informací a dovedností). Rozhodně nebydlíme v energeticky soběstačném domě bez složenek, ale trřeba se k tomu jednou dobereme.